Po stopách úzkokolejky v Řevničově

Železniční stanici Řevničov jsem obdivoval od počátku tisíciletí, kdy jsme tudy s přáteli projížděli za kamarádkou Bublinou. Utopená v lesích, daleko od všech obcí, působí trošku záhadně. A právě objev dávno zaniklé úzkokolejky, po které se z lesů v okolí sváželo dřevo k „velke dráze“, její záhadu vysvětluje!

Poslední listopadový víkend přinesl první podzimní mrazy roku 2020. Syrová atmosféra toho dne ještě umocnila pocit osamělosti a jakési nadbytečnosti nádraží v Řevničově v čase i prostoru.

A přesto mělo nádraží kdysi svůj význam! Z okolních lesů se sem sváželo dřevo úzkokolejnou drážkou. Zanikla sice již takřka před sto léty, v lese jsou ale po ní pořád dobře patrné pozůstatky - náspy, mosty a zářezy, po kterých dnes vedou malebné lesní cesty.

Přímé úseky, ladné oblouky a vyrovnaná niveleta cest nemůže nepodráždit oko zkušeného železničního archeologa. Je to tak - tudy jezdily kdysi parní vlaky!

Z náspu jako by zmizely koleje teprve loni. A přitom už je to 93 let!

S „velkou drahou“ se řevničovská úzkokolejka potkávala ještě jednou - když ji křížila po bytelném kamenném mostě. Pro lesní cestu vedoucí odnikud nikam se most zdá dodnes poněkud předimenzovaným - takřka nikdo neví, že se tu kdysi křížily dráhy dvou rozchodů.

Jižně od hlavní trati se drážka vinula lesem v táhlých obloucích podél vrstevnic. Ty se pro moderní lesní cestu nehodily a tak zůstaly romanticky opuštěné.

Když padne na jehličí mírná vzdušná vlhkost, zjeví se jako kouzlem i po 93 letech od zrušení trati pruhy po vytrhaných pražcích. Tady není o tom, kudy vedly koleje, pochyb.

Podle dobových fotografií a dalších zdrojů měla dráha nejméně tři odbočky. nejdelší z nich vedla na hlubinný, avšak nehluboký uhelný důl Motolka. Na tomto místě odbočovala cca 700 m dlouhá kolej k dolu.

Další těleso směrem k osadě Tři stoly je v lese nádherně patrné.

Tady by člověk nesešel z trati snad ani za tmy.

Jak se čas nachyloval k večeru, začaly se stromy obalovat námrazou, která místy vytvořila romantické výhledy.

Náspy střídají zářezy, srdce jen plesá.

Táhlý oblouk před Třemi stoly.

U Tří stolů, km 6,7. Tady se nacházela jediná mezilehlá stanice, respektive nákladiště, kde se mohly křižovat protijedoucí vlaky se dřevem.

Po čtvrté hodině začal z těžkých mraků padat na zemi soumrak. Sešli jsme z trati jednak proto, že v našem zdroji je v úseku před Novým Domem špatně zakreslená, druhak proto, že nastal čas pospět na autobus.

Mohutnost námrazy na pláních nad Novým Domem začala růst nade všechny meze.

První mrazivé obrázky podzimu roku 2020.

Těsně před setměním už vypadala alej jako z Mrazíka.

Na hřbitově v malé obci Nový Dům nás zaujalo hned několik náhrobků. Nejen ten s titulem „mušketýr“ ale též náhrobek zavražděného lesního příručího Antonína Wagnera.

Související články:
	Téma: Mnišková úzkokolejka u Řevničova Úzkorozchodná železnice od nádraží v Řevničově do nákladiště Černý les byla vystavěna v roce 1919 pro odvoz dřeva z těžby po kalamitě způsobené škůdcem bek…